Hltá nejlepší ligu na světě NHL, kvůli hokeji změnil i zaměstnání. Vítáme do trenérského týmu zapálenou posilu. Hned ve třech kategoriích už úřaduje Lukáš Jirkovský. Jako hlavní kouč má na starost 9. třídu, jako asistent se vrhl do práce u dorostu a sedmáků.

Jak se seběhl Váš přesun z Bíliny?
Vyústil díky spolupráci Bíliny s Teplicemi. Do Teplic šly naše děti a já jsem chtěl jít s nimi. Pak mi byla nabídnuta ještě devátá třída a dorost. Chtěl jsem to zkusit. Loni jsem působil u juniorů v Bílině, takže jsem nějaké zkušenosti s velkým hokejem získal.

U deváté třídy tedy budete jako hlavní trenér?
Ano. Tam bych měl být kompletně na všech trénincích a zápasech. Změnil jsem práci, abych všechno stíhal. Dělal jsem na směny a bylo dost věcí, na které už čas nezbýval. Teď budu dělat osmičky, takže bych měl časově stíhat.

Kvůli hokeji jste změnil i práci. Asi vás musí opravdu hodně bavit...
Kdyby mě nebavil, tak to nedělám. Ale trenéřina mě chytla. Rád bych se v ní ještě zlepšil, zdokonalil. Zabere hodně času. Příprava tréninků, chystání se na zápasy. Bude toho hodně. Ale mám výhodu, že v nové práci to bude benevolentnější a budu moct na tom pracovat.

U dorostu a devítky už bude více taktiky. Je to tak?
Přesně. Už jsou tam speciální týmy. Dělají se přesilovky, oslabení. Systém hry se víc řeší. Bavili jsme se tady o tom, že bychom chtěli udělat společnou koncepci pro devítku a dorost. Aby díky jednotnému systému byl přechod bezproblémový a děti se mohly lépe a rychleji adaptovat. I letní přípravu máme společnou. A za mě je zatím super.

Ještě v minulé sezóně jste odehrál šestnáct zápasů za Bílinu v krajské lize. Budete pokračovat?
Už to půjde špatně stíhat. Domlouval jsem se s trenérem, že budu k dispozici v rámci možností. Co stihnu, to stihnu. Ale teď mám rozdělanou trenérskou práci tady, to je přednější. U devítky jsem hlavní, takže to je moje priorita.

Jak dlouho se trenéřině věnujete?
Teď to bude zhruba šest let. Nejdřív jsem působil u nejmenších dětí v Bílině. Udělal jsem si takové to kolečko, což je ale super. Člověk si vyzkoušel pracovat s nejmenšími dětmi a pak naopak s juniory, kde už je mnohem víc taktiky a už je to zkrátka velký hokej. Zvýšil jsem si trenérskou licenci a už se těším, až budu další zkušenosti nabírat tady.

Co Vás na trenéřině baví nejvíc?
Hokej je asi moje největší kapitola v životě. Hrál jsem ho, teď trénuju. Baví mě práce s malými dětmi, ale i s patnáctiletými puberťáky. Snažím se jim předat věci, které jsem se naučil. Baví mě sledovat moderní trendy a pak je zkoušet, jestli fungují. Jsem do hokeje zapálený. Inspiraci čerpám i od svých kolegů. Jaroslav Pospíšil mě do trénování zasvětil. U něj jsem začínal jako asistent u první a druhé třídy. Naučil mě, jak má vůbec vypadat struktura tréninků. Loni jsem se hodně naučil od Míry Buchala, který nás má v áčku Bíliny. Skvělý trenér kolem systémových plánů. A výborný byl i Jan Hranáč, se kterým jsem měl v Bílině dorost. S ním se dá taky hodně o hokeji diskutovat.

Říkáte, že sledujete moderní trendy. I v NHL?
Na ní se dívám opravdu často, ta mě baví nejvíc. Oblíbený mám Utah, protože se nebojí experimentovat se standardními situacemi, signály, vhazováním v útočném pásmu. Jsou otevření světu, dávají to na sítě. Mají to fakt perfektně rozpracované. To mě hodně baví.

Na hokejovém portále eliteprospects je uvedeno, že jste evropským skautem Hershey v USPHL Premier lize? O co se jedná?
Když jsem hrál v osmnácti druhou ligu v České Lípě, tak tam hrálo asi pět Kanaďanů. Dokonce syn trenéra Washingtonu Capitals. A jeden z těchto kamarádů mě oslovil, jestli bych nechtěl skautovat hráče v Čechách, převážně juniory. Takže občas jim napíšu nějaký report. Vzali si už dva hráče a o třetím teď jednám.