Poslední sezónu na malém hřišti mají za sebou naši noví mladší žáci B, které loni v létě převzal jako hlavní trenér Jiří Steklý. "Přebírali jsme tým s velkým očekáváním a rok hodnotím velmi pozitivně," lebedil si jednatřicetiletý kouč, který u bývalých čtvrťáků zůstává a chystá se s nimi na nový ročník.

Ročník 2014 jste přebral před poslední sezónou. Jak se vám s ním pracovalo?
Šli jsme do toho s kolegy Jirkou Procházkou a Vojtou Vlachem s velkým očekáváním. Když to hodnotím zpětně, měli jsme výhodu, že předchozí trenéři učili děti střílet. My jsme proto pilovali téměř celý rok víceméně bruslení. Do toho jsme zakomponovali hru na malém prostoru, přihrávky. Z mého pohledu jsme dohnali bruslení. Na něm ale budeme makat dál. Začneme zakomponovávat složitější bruslení s pukem, situace jeden na jednoho, dva na dva, rotace.

Během sezóny jste ještě hráli soutěžní zápasy v minihokeji. Jak se vám líbily?
Svazovky až na výjimky byly o ničem. Víc bych to nekomentoval. Spíš jsme se soustředili na turnaje. Vyjížděli jsme i ven, uhráli pěkné výsledky. A postupem času jsme si začali zkoušet hru na velkém hřišti.

Jak to týmu šlo?
U mě si udělaly děti velké plus. Přechod byl nad očekávání. Poprvé jsme si zahráli v srpnu proti Poděbradům a celý rok na přechodu pracovali. A hra i výsledky mě příjemně překvapily. Na velký hokej se strašně moc těším. Když jsme hráli minihokej tři na tři, bylo to ospalé a pak jsme jeli o týden později na turnaj na velkém hřišti a byl vidět elán, děti se hecovaly, užívaly si to víc. Velký hokej je jiný sport.

Teď už budou hrát vaši svěřenci jen na velkém hřišti. Zkušenost se jim asi bude hodit, že?
Určitě. Děti jsou tu z větší části šikovné, 80-90% fakt hokej baví, což je obrovská výhoda. Máme z čeho vybírat. Když byly děti zdravé a soupiska v plné palbě, bylo těžké vymyslet sestavu na zápas, abychom na někoho nezapomněli a nenechali ho doma. Na jednu stranu to bylo těžké, na druhou je hezké, že je z čeho vybírat.

Jaká byla tréninková morálka během sezóny?
Suprová. Měli jsme i jeden ranní trénink v týdnu a chodilo na něj okolo dvanácti čtrnácti děti. Míň jen když byl předtím v neděli turnaj. Pokud se někdo domluvil, doplnili jsme trénink o mladší ročník, abychom měli potřebný počet dětí na stanoviště.



Teď máte suchou přípravu. Hodně se věnujete fyzičce?
Suchou jsme dali na starost z 90% procent Lukáši Vokatému, bereme ho jako svého kondičáka. Rozumí tomu. Patří mu obrovská pochvala. Dětem dává maximum. Učí je techniku běhání, správně cvičit. My s Prochym dáme nějaké běhy, hru. Ale jinak to má na starost Voky, kterému chci za to poděkovat.

Jaké hry přidáváte do suché přípravy?
Přihrávanou, fotbálek, basket, házenou. Akce tři na tři, dva na dva. Těch her je spousta. Snažíme se je obměňovat. Děti jsou nahoru, dozrávají. Během suché mi přijde, že všichni vyrostou a zestárnou o tři roky. Loni jsem je měl za mrňata. Teď když se podívám, někteří jsou habáni.

Čeká vás velký hokej. Budete hráče už specializovat na jednotlivé posty?
Za mě je to hráč od hráče. Někdo třeba řekne, že chce hrát jen na beku, že ho to v útoku nebaví. Tak ho tam cpát nebudeme. Jestli se vidí vzadu a chce tam vyniknout, proč ne? Ale máme tu hráče, které my jako trenéři vidíme třeba na beku, ale on chce hrát v útoku. Tak mu nebudeme zakazovat hrát v útoku a nebudeme ho za každou cenu cpát do obrany. Máme vymyšlené, že to budeme rotovat. Nechceme někoho hokejově zabít, že ho dáme na bek a co když to třeba bude střelec. Ale jsou tu hráči, kteří za mě typologicky beka hrát nikdy nemohou a naopak.

Jak se těšíte na to, že jako trenéři už začnete formovat hráče do jejich dalších kariér?
S Prochym se o tom pořád bavíme, kdo by kam pasoval a tak. Ale na verdikty je ještě brzo, pořád je to teprve pátá třída. Hodí se vyzkoušet si oba posty. Každopádně o co nám hlavně půjde, tak aby se děti nebály kazit. Když něco zkazí před bránou a dostaneme gól, nic se neděje. Narovinu mi to bude jedno. Co mě ale štve, to je lajdáctví, nechuť bojovat, pěním z alibismu. Ale že někdo udělá kličku a dostaneme gól? No a co!

Už jste zmínil, že v nové sezóně na ledě začleníte do tréninku víc herních prvků. S bruslením to bude jak?
To už bude trochu jiné, bude bez puku, ale hodně už i s ním. Budeme chtít zakomponovat cvičení pro útočníky, jak se chovat v útočném pásmu, ale i pro beky, jak hrát na modré čáře, jak vyvézt puk a podobně. Ale víc zapracujeme na střelbě. U někoho je dobrá, ale potřebujeme podchytit techniku. Když se podíváme na Kanadu, Ameriku. Ti mají tři šance a daj z nich osm gólů. My Češi s tím máme problém.

Minihokej přinášel víc zápasů, víc turnajů. Jaký plánujete zápasový program v nové sezóně?
Chci jezdit i dál na turnaje, zápasů totiž tolik nebude. Nechci říkat počet turnajů, abych něco neslíbil a pak to nedodržel. Ale chtěli bychom pět až deset za rok. První máme doma Huskies Cup, pak na konci srpna pojedeme do Karlových Varů, kde budou kromě domácích ještě Škoda Plzeň a Slavia Praha. Potřebujeme hrát s dobrými soupeři, kvalitně obsazené turnaje. Nechci se nikoho dotknout, ale některé zápasy v lize nám asi tolik nedají. Posouvat nás budou těžké zápasy. S dětmi hrajeme hry i na tréninku, snažíme se do nich zapojovat, abychom jim určili míru odporu, v tom budeme pokračovat, s tím máme dobrou zkušenost.