V červnu mu bude teprve devět, ale bruslit, kličkovat, nahrávat a střílet už zvládá docela dobře. Dokonce natolik, že je jedním z nejlepších hráčů 3. třídy HC Teplice. Matěj Vokatý je rarášek. Neposedný, upovídaný. Oči mu těkají sem tam, pusu má od ucha k uchu.

S hokejem začínal ve čtyřech, při učení bruslení se ale chvíli bál bez hrazdičky. Brzy jí ale dal sbohem a pomalu vstřebával první písmena hokejové abecedy. „Pamatuju se na svůj první turnaj, byl v Ústí nad Labem. Ale svůj první gól už si nepamatuju. Pár jsem jich dal hezkých. Třeba na turnaji v Maďarsku po přihrávce mýho oblíbenýho spoluhráče Davida Kuklíka. Z voleje jsem to napálil pod břevno," zapumpuje vítězoslavně rukou a krásnou branku zpětně oslaví ještě půl roku poté, co ji vstřelil.

Matějův tatínek je trenérem, žádná protekce se ale nekoná. Spíš naopak. „Když se vyhraje, tak je rád, když ne, tak je v pohodě, ale trošku se mračí. Asi je mu to líto," culí se svým typickým způsobem. Doma nelení, pod bedlivým dohledem Vokyho staršího rozvíjí svou fyzickou kondici. „Posilování na břicho, dřepy a patnáct minut osmičky," jmenuje zatím nepříliš urostlý šikula. „Dám 180 dřepů denně, ale vím, že Jágr jich dělal tisíc."

Aby rychleji rostl, polyká řízky, nejradši je má s bramborem a tatarkou. A také se snaží chodit brzo spát. „V osm. Ale někdy je to prý pozdě," mračí se naoko. Jako každé dítě dnešní doby, i Matěj rád paří na mobilu. „Můžu hodinu denně. Mám tam oblíbenou hru - Among Us."

V lajně hraje se Markem Schauerem a Tomášem Blažkem. „Já jsem střelec, Mark pořád nahrává, Bláže a já jsme bojovníci. A Bláža nejvíc fauluje. Já občas taky, ale to jen když mi ujedou nervy a oplácím. Táta říká, že se to nemá. Já vím..." zpytuje Voky svědomí a na tváři záhy rozehraje svůj typický úsměv.

Asi nepřekvapí, že jako skoro každý malý hokejista obdivuje McDavida a nyní i Bedarda. Ve škole mu jde matematika, tělocvik a angličtina. „Asi už bych zvládl anglicky domluvit zápas. Nebo aspoň říct, že mám rád hokej," demonstruje své zdravé sebevědomí. V ledových arénách se bude hodit, Matěj Vokatý si díky němu troufne na to, na co řada ostatních vrstevníků ne.

„Chtěl bych hrát v Kanadě. Fandím Edmontonu," uzavírá své vyprávění, které zvládl na jedničku.